Cesta ven

1. Přiznáme si naši závislost na jídle—a že se naše životy díky jídlu staly lehce (nebo více) nezvladatelné.
2. Začneme věřit v sebe samotné (bez ohledu na to, jak vypadáme nebo po kolikáté začínáme), budeme optimističtí a pozitivní. Ačkoliv se to může zdát na první (i druhý) pohled nevyřešitelné - často se setkáváme se začarovaným kruhem.
3. Trénování vůle. Nebudeme to brát příliš daleko. Nechceme, aby se Záchvatové přejídání zvrtlo v Anorexii nebo Bulimii. Tudíž se nebudeme omezovat moc. Budeme postupovat v malinkých krocích. Pořád je lepší jíst víc než míň (i když nám dnešní doba říká něco jiného). Pokud má naše tělo "pár kilo" navíc je to lepší než podváha. Například v případě nemoci, kdy naše tělo energii potřebuje. Podvyživené tělo se nemoci hůře ubrání.
4. Buďte k sobě upřímní. Pokud si zapisujete jídlo, nějakou pohybovou aktivitu, cokoliv. Napište vždy všechno - i když se přejíte a jste na sebe naštvaní ("Už znova jsem to pokazila."). V danou chvíli vám může být mizerně, ale pamatujte, že pokud k sobě upřímní nejste, obelháváte jen sami sebe. 
5. Zkuste si zorganizovat blízké vztahy, pracovní povinnosti. Na první pohled si asi říkáte, že to sem nepatří. Nicméně Záchvatové přejídání souvisí s psychikou. A pokud budeme často vystaveni stresu probudíme stresový hormon v našem těle - Kortisol. Nejenže budeme vyčerpaná, vynervovaní. Budeme mít potíže se spánkem. A o to víc budeme slabší, náchylnější k přejedení. Pokud budeme mít zorganizovaný život a nějakou životosprávu, bude jednodušší udržet se na správné cestě.
6. Zapomeňte na minulost. Možná začínáte po 234567567. Já tohle znám moc dobře, ale ať už začínáte po 1 nebo po 456. Odhoďte to stranou. Stejně tak i to, jak jste dřív třeba vypadali a jaký váš život před ZP byl. Ano, je těžké se od toho všeho odprostit, ale dokud to neuděláte, nemá cenu začínat. Prostě začněte s čistým štítem. Není to jednoduché, ale jinak to nejde. Mně tento krok trval strašně dlouho. Musela jsem zapomenout na to všechno, co ze mě ZP udělalo. A že to byla nezodpovědná, sobecká osoba. Díky ZP jsem musela změnit školu, přišla jsem o všechny své přátele. Odložila jsem o rok maturitu, přibrala jsem asi 15 kg, málem jsem skončila na ulici a nějakou dobu jsem brala Anorektika. A věřte mi, že probuzení z toho všeho byla noční můra a pořád se z toho dostávám. 
7. Vykašlete se na názory ostatních. Možná si o vás ostatní myslí, že jste tlustí, neschopní. Neberte je vážně a věřte sami sobě. 
8. Udělejte si seznam všech dřívějších přátelstvích, které díky ZP skončily. Napište jména všech osob, kterým jste ublížili a pokuste se to všechno pomalu napravit. 
9. Meditace. Najděte si večer před spaním trochu času na urovnání myšlenek. Nemusí to být hodinová meditace, stačí 10 minut. Promyslete si, co všechno vás následující den čeká. Buďte zodpovědní a od ničeho neutíkejte. Nic neodkládejte.
10. Nepodceňujte spánek. Už to tu jednou bylo, ale znova. Nedostatek spánku vystavuje tělo stresovému hormonu - Kortisolu. 
11. Buďte trpěliví. Možná to potrvá měsíc, půl roku, rok, 5 let, i víc. Jednou se z toho vymotáte.
12. Nikdy se nevzdávejte.